JKF, ÚŘLS a KREAS srdečně zvou všechny členy i veřejnost na přednášku

Voices in the dark. Valerius Flaccus’ reinvention of the nyktomachy scene

Dr. Simone Finkmann (Heinrich-Schliemann-Institut, Rostock)

Přednáška se koná ve čtvrtek 27. února 2020 v 18:30 hodin na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: Nyktomachies are an important structural element in ancient epic. They can easily be identified by their clearly demarcated time frame that reverses the conventional start and end point of traditional battle scenes. Despite their shared framework nyktomachies can take on many different forms from a dangerous nightly scouting expedition and a nocturnal ambush on one or more individuals to a night raid on the enemy’s camp and its sleeping soldiers to the destruction of an entire city, as in the case of the most famous nyktomachy in ancient literature, the sack of Troy with the stratagem of the Wooden Horse. On account of the ethically questionable nature of this rarely employed military strategy that is generally conducted as a last resort in which the attacking party surprises the sleeping enemy, the majority of fully developed nyktomachy scenes in ancient epic contain private discussions among the leaders as well as a war council in which the reasons for conducting the nocturnal attack are addressed at length. At the same time, due to the secretive nature of the nightly mission, the subsequent attack itself is carried out in silence. The Flavian poet Valerius Flaccus deviates from this narrative pattern and thereby changes the nature of the nocturnal fighting as well as its impact on both sides.

JKF, ÚŘLS a KREAS srdečně zvou všechny členy i veřejnost na přednášku

Byzantine Models of Time in a Northern Russian World Chronicle of the 15th C. 

Dr. Sabine Fahl a Dieter Fahl (Universität Greifswald/Berlin)

Přednáška se koná ve čtvrtek 30. ledna 2020 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: The Paleya genre, an area long neglected because of its complexity, in the last decades gained more and more scholarly attention. The so called Short Chronographic Paleya, compiled in the Novgorod area in the early 15th century, is part of this tradition, linking Old Testament history, para-biblical traditions and chronography from the creation of the world to the Byzantine emperor Romanos I. Lakapenos (10th century).
For the first time, the Church Slavic text of the Short Chronographic Paleya is now made accessible to scholars who are not Slavists by a critical face-en-face edition (Church-Slavic and German) with commentary. Jewish and Christian non-canonical, canonical and chronographic texts — most of them inhereted from Byzantine sources, some preserved only in Slavic, some preserved in parallel traditions — offer a multi-faceted picture of the historical knowledge, an educated monk in Northern Russia had at that time.  Building on current findings — above all on the latest studies of the Paleya tradition, made in a Russian-German-Bulgarian team — the paper analyses the models of time in the Short Chronographic Paleya, exemplifying paths of transmission and methods of choosing and compiling the sources.

Ať se jejich údy roztečou, tak jako se rozteče toto olovo. Similia similibus v textech kleteb.

doc. PhDr. Daniela Urbanová, Ph.D. (Ústav klasických studií FF MU, Brno)

Přednáška se koná ve středu 15. ledna 2020 ve 14:00 hodin na Ústavu klasických studií, v posluchárně A 21 (FF MU, A. Nováka, 1, budova A, 1. patro).

JKF, ÚŘLS a KREAS srdečně zvou všechny členy i veřejnost na přednášku

Enclosed and wrapped about with dust’: Latin and English in the material history of the Bible in England, 1200-1553,

Dr. Eyal Poleg (Queen Mary University of London)

Přednáška se uskuteční ve čtvrtek 30. května 2019 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: The 350 years between the mass-produced Bibles of the early thirteenth century and the reign of the child-king Edward VI saw major transformations to Church and book culture.  The Reformation and the introduction of moveable type print have altered the nature of Bibles, their texts, and the way they have been put to use.  Print and Reformation are often seen as watersheds in the history of the Bible.  However, the materiality of biblical manuscripts and early prints — their layout, addenda, size and readers annotations — presents a more complex picture.  This lecture will trace the long history of Latin in English Bibles.  It will reveal a unique merging of linguistic sphere in late medieval England, one that does not easily fit within the link between English Scriptures and Lollard heresy.  It will also trace the perseverance of Latin in the reigns of Henry VIII and Edward VI, demonstrating a hesitant and uncertain course of change, encoded in medieval and early modern English Bibles.

Quare serenitas estivalis estum generat: Meteorologické disputace na pražských středověkých kvodlibetech

Mgr. Barbora Kocánová, PhD. (Kabinet pro klasická studia FÚ AV ČR)

Přednáška je věnována dr. Zuzaně Silagiové k jejímu životnímu jubileu.

Ve čtvrtek 25. dubna 2019 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: Nejméně deset otázek (šest quaestiones a čtyři probleumata) ze středověké meteorologie bylo pro tehdejší učence působící na pražské univerzitě natolik zajímavých, že byly mezi lety 1399 a 1417 zařazeny na pořad každoročních slavnostních disputací de quolibet. Tyto disputace byly velké univerzitní řečnické turnaje, při nichž se mistři artistické fakulty střetávali v polemikách nad vědeckými i politickými názory stojícími v popředí pozornosti tehdejších vzdělanců. Předmětem šesti kvestií byla chytlavá témata, zejména šlo o otázky, které nebyly Aristotelem přesvědčivě zpracovány a byly často předmětem diskuze již v antice. Oproti tomu probleumata svým zadáním zpravidla nesouvisela přímo s Aristotelem, byly to populárnější a jednodušší otázky přiřazované ke kvestiím spíše na odlehčenou a pro pobavení. Meteorologické otázky se objevují ve čtyřech ze sedmi dochovaných příruček kvodlibetářů. Tři z těchto dochovaných příruček s meteorologickými kvestiemi vznikly v neklidné době předhusitské a husitské éry. Jaká konkrétní témata se sem dostala? A lze vysledovat nějakou souvislost mezi uvedením meteorologické problematiky a intelektuálním klimatem tohoto období?

Synchrony and diachrony. Historical context: orality, culture and writing. The concept of „vulgar Latin“ – in antiquity.

Language substrata, and adstrata and superstrata. Bilingualism and linguistic contact in antiquity. The paleohispanic languages of the Iberian Peninsula. The Romanization of Hispania.

Catarina Gaspar, Ph.D. (University of Lisbon, Department of Classical Studies)

Přednáška se koná v úterý 12. března 2019 v 16.00 hod. na Ústavu klasických studií, v posluchárně A 21 (FF MU, A. Nováka, 1, budova A, 1. patro).

Dějiny lékařství a zdravotní stav populace v Řecku před rokem 500 př. Kr.

PhDr. Tomáš Alušík, PhD. (1. LF UK)

Přednáška se uskuteční ve čtvrtek 28. února 2019 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: Přednáška shrne zdravotní stav a dějiny lékařství v Řecku od přelomu svrchního paleolitu a mezolitu – okolo roku 10000 př. Kr. po archaické období, ukončené rokem 500 př. Kr. Z hlediska metodologie bude užit interdisciplinární přístup a kombinace výpovědi 4 kategorií pramenů (antropologické; literární; ikonografické; archeologické (v užším smyslu)). Základním pramenem je každopádně soubor dochovaných lidských ostatků ze 172 lokalit na území celého dnešního Řecka, zahrnující ostatky alespoň 8871 jedinců. Ve sledovaném antropologickém souboru se vyskytuje 5 základních kategorií skeletálních a 8 základních kategorií dentálních patologií. Je ale třeba zdůraznit, že ostatky řady jedinců vykazovaly několik různých druhů skeletálních, resp. skeletálních i dentálních patologií zároveň. Na některých ostatcích jsou také patrné stopy léčebných (především chirurgických) zákroků – např. trepanace, případně zářezy od skalpelů). Antropologický materiál nás také informuje o základních demografických parametrech tehdejší populace, které se ve zkoumaném období postupně měnily (zároveň tedy reflektují změny životních podmínek). Průměrná výška ze 157 cm u mužů a jen 138 cm u žen v mezolitu stoupla až na 170.49 cm u mužů a 156.5 cm u žen v archaické době. Nárůst hodnot průměrné výšky koresponduje i se vzrůstem průměrné míry dožití – od 30.6 roku v neolitu po 36.3 roku v archaické době. Ve studovaných pramenech jsou doloženy 4 hlavní tradice řecké medicíny před rokem 500 př. Kr.: tradice invazivní; tradice neinvazivních procedur; profylaktická tradice a gynekologicko-porodnická tradice. Z literárních zmínek je také známo 4-6 jmen lékařů, kteří jsou vůbec nejstaršími historicky prokázanými lékaři v Evropě. Celkově z pramenů vyplývá, že řecká medicína se vyvinula na poměrně vysokou úroveň se slušnou znalostí lidské anatomie (doloženou ikonografickými prameny) a kombinující empirické i čistě religiózní komponenty již v prehistorickém období. Zároveň výpověď pramenů nasvědčuje tomu, že základní znalosti, principy a koncepty řecké prehistorické a archaické medicíny byly pouze převzaty Hippokratem a jeho školou v 5.-4. století př. Kr. a v jejím rámci dále systematizovány a vyvíjeny. Spousta invazivních/chirurgických zákroků, lékařských procedur i léčiv popisovaných hippokratiky je ve skutečnosti mnohem staršího, pravděpodobně již prehistorického původu. Hlavním a nejcennějším přínos hippokratovské školy je proto důkladná systematizace, vývoj a následné rozšíření lékařských znalostí a dovedností. V dějinách západní medicíny by však neměl být zapomínán ani příspěvek mnoha „bezejmenných“ prehistorických a archaických léčitelů, filozofů a lékařů.

Ústav řeckých a latinských studií srdečně zvou všechny členy i veřejnost na přednášku, již věnují prof. Pavlu Olivovi, významnému českému badateli na poli dějin antického světa a dlouholetému předsedovi JKF k jeho životnímu jubileu.

Od humorů k temperamentům. Původ a proměny humorální teorie
a teorie temperamentů

Mgr. Sylva Fischerová, PhD. (FF UK)

Přednáška se uskuteční ve čtvrtek 6. prosince 2018 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: Přednáška si klade za cíl představit nejprve humorální teorii, chápající lidské tělo jako složené ze čtyř základních součástí (krve, hlenu, žluté a černé žluči), která je poprvé formulována v hippokratovském spise O přirozenosti člověka, její komponenty však nacházíme v tradici řeckého myšlení už od Homéra a presokratiků. Dále podnikneme pokus zmapovat složitý a několik století trvající proces, během nějž se tato teorie amplifikuje v teorii temperamentů (sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik), která sklidila v kulturních dějinách – nejen evropských – fenomenální úspěch.

„Bez naděje musím statečně bojovat.“ Julián Apostata, Nikeforos II. Fokas a Konstantin XI. Palaiologos v tragédiích Nikose Kazantzakise

Mgr. Hana Bohrnová z Masarykovy univerzity

Přednáška se uskuteční ve čtvrtek 25. října 2018 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: Řecký spisovatel Nikos Kazantzakis, který je v českém prostředí znám především jako romanopisec, byl též básníkem a autorem tragédií. Tři Kazantzakisova dramata zachycují klíčové poslední okamžiky života tří byzantských císařů, kteří díky svému nevšednímu osudu zanechali významnou stopu v řecké lidové slovesnosti i moderní literatuře. První drama je věnováno Juliánovi (332–363), který si za svůj návrat k pohanství vysloužil v křesťanské Byzanci přídomek Apostata (Odpadlík). Druhá tragédie líčí poslední chvíle věhlasného válečníka Nikefora II. Foky (912–969) a třetí pak marný boj legendárního obránce Konstantinopole před Turky Konstantina XI. Palaiologa (1405–1453). Cílem této přednášky je představit Kazantzakisova dramata s byzantskou tematikou, srovnat charakteristiky v nich zachycených osobností s jejich popisem v dobových pramenech a následně začlenit tato díla do širšího kontextu Kazantzakisovy tvorby.

Where Character is King: Leadership and Epicureanism in Aeneid 1

prof. Alden Smith (Baylor University, Texas, USA)

Přednáška se uskuteční ve čtvrtek 14. června 2018 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: The notion that Epicureanism shapes Virgil’s thought process is quite old, going back to Servius. That notion can also be derived from several factors, from the historical Virgil’s friendship to the Epicurean philosopher Philodemus and his circle, to his friendship with Horace and Maecenas, to the thematic progression of Epicurean imagery from the Eclogues through the Georgics to the Aeneid.  Relatively recent studies, such as those of Hardie, Dyson and Kronenberg have further shown a range of intertextual resonances of the Aeneid with the DRN.  This paper will show that, although Virgil frequently employs linguistic echoes of Lucretius, he does not do so simply to draw on philosophical concepts to undergird the notion of friendship.  Rather, in the Aeneid’s first book, Virgil would seem to develop his characters in terms of friendship to show how Aeneas bonds with his men within a collective unit.  Their bond of friendship is a vital component of the way that Virgil shapes the narrative and develops his characters, particularly as concerns his initial exposition of Aeneas’ personality.  Epicurean intertexts provide atomic analogues to the way that Aeneas’ men interact socially, demonstrating, in book 1 at least, that Aeneas’ style of leadership proves to be as collaborative as it is dynamic.

Humanisté z českých zemí a jejich sebeprezentace

Mgr. Marta Vaculínová, PhD. (KKS AV ČR)

Přednáška se uskuteční ve čtvrtek 31. ledna 2018 v 18h na ÚŘLS FF UK v místnosti 147 (Celetná 20, Praha 1).

Anotace přednášky: Portrét autora na záložce knihy není vynálezem moderní doby. Už v raném novověku si autoři a vydavatelé literárních děl zakládali na svých výtvorech a propagovali v knihách různými způsoby své spisy i svou vlastní osobu. V raném novověku se také mění postavení literátů ve společnosti. Humanisté 16. století si mohli například básnickou činností vysloužit vavřínový věnec korunovaného básníka a následně nobilitaci a vlastní erb. Museli však umět na sebe upozornit. Jakkoli v předmluvách předstírají skromnost a záměrně snižují význam svého díla, jejich připojené insignie, portréty a osobní hesla mluví o opaku. O těchto formách přímé sebeprezentace a o některých jejich zvláštnostech pojedná tato přednáška.